Jako směs deště a lučního prachu

Přes květy levandule a

meduňkový žal

srdcem lpím

na mracích

co pijou

nebe

 

Nějak mi došlo

že ta jarní vůně

už odešla

že se

nehodlá vrátit

že se

do sebe

zatvrzele

uzavřela

 

Strávím na balkóně

celý mládí, ale

neucítím nic, než

jen kouř z cigaret

dávno

do stěn

vpitých

 

Bloudím lesem, ale

všechny jahody už jsou

otrhaný

a já jsem ztracená

protože devět měsíčků

mě považuje za

břídila

 

Má postel bude způli prázdná

část těla jsem snad

zapomněla

v loterii

Nemám peníze a jsem

taknějak

unavená

 

Ale nebudu se pro ni už vracet

A nebudu se tu jámu

snažit zaplnit

I když je to pocit

vypadlýho zubu

pořád

prohledávám

 to místo

Jako zbloudilej pes

kroužím kolem

 

Ale možná jsem nakonec ráda

že jsem tam

kde jsem

 

Protože vím, jak chutná to

 vypitý nebe