Naslouchání

.....i nejblíže někomu se člověk může cítit velmi osaměle......Ji.

27.06.2015 10:24:54 | jitoush

sdílíš to se mnou Ji..děkuji

27.06.2015 18:20:32 | Nikita44

ta žena...nejsi jen ty...myslím že všechny máme tvoje momenty

unavené ze včerejšků
myšlenky co mají vejšku
paprsky v krvi

spící tvář
hranice která v srdci hoří


a postel jako slunečnice
vlny moří


a stejně samota řve
pokud stín svírá dlaně


probudil se
já.. zaplašila smutnou chvilku

pro něj
pro něhu


že dal mi třešně?... třešně za košilku...

27.06.2015 10:08:52 | básněnka

Tý jo básněnko neustále překvapuješ...děkuji:-))

27.06.2015 18:19:19 | Nikita44

Zajímavé, jak to jde vidět z různých úhlů, jak to s Tou ženou vlastně je.

27.06.2015 09:43:41 | A42

že jo? Zdeni...ale ta žena -to jsem přece jenom JÁ:-D

27.06.2015 18:20:01 | Nikita44

Vím, unavené osamění může být i př blízkosti druhého... ale ta blízkost ho naštěstí rozfoukává na občasné vánky.

27.06.2015 20:54:10 | A42

díky Zdeni

06.11.2015 09:41:55 | Nikita44

v ruce svírám
n i c

a _o s a m ě n í


... pro mě nejsilnější část Tvé básně...

Děkuji, Nikitko.

27.06.2015 08:54:04 | Helen Zaurak

Děkuji Helenko

27.06.2015 08:57:53 | Nikita44

ta je hlubinná až k závratím..jen očarován naslouchám jak l e t í
až k m r a k ů m dnešního večera..odráží se od nich a začínají na mě krápat snítka mimózy..
ST ST ST :-DDD

26.06.2015 21:02:21 | Frr

Krásně jsi to napsal milý Frráčku a já děkuji:-))

27.06.2015 08:35:14 | Nikita44

Pronikla jsi do hlouby mě ač nepoznáváš mé nitro v hloubce utajení naších smyslu na míle až světelných roků vzdálených přes to jsme od sebe na dosah ruky... Znám neznám Tě... ST

26.06.2015 20:46:18 | ztracený 22

Děkuji za komentář milý Ztracený, ač si ho mohu vyložit všelijak...:-)

27.06.2015 08:34:27 | Nikita44