SMUTEK KAMARÁD

No právě ;-)) A dík za přijetí :-)

02.08.2015 13:56:22 | Amonasr

To se hned pozná bojovnice. Umíš se verši pěkně ohánět - to i smutek se pak musí někde přikrčit... ;-))

02.08.2015 10:03:06 | Amonasr

Blues mě v té souvislosti vůbec nenapadlo, ale potěšilo mě to od Tebe velmi, bogene. Až jsem málem zalitoval, že jsem si místo Chopina k tomu nenašel raději nějaké blues. Díky bratře v básnění, který máš k tomuhle typu smutku přinejmenším stejně blízko, jako já, ne-li ještě blíž... ;-)

01.08.2015 16:56:08 | Amonasr

Jiří, kdyby se dělaly vernisáže veršů a nějaká by někde vyšla i na mě, od Tebe bych si ji chtěl nechat uvést :-D

01.08.2015 16:55:15 | Amonasr

tak až to nastane, bude mi ctí..:-D :-))

01.08.2015 18:52:57 | Frr

;-))

02.08.2015 10:00:32 | Amonasr

Mám nostalgii odjakživa rád a ženy, které tajemně obestírá jakýsi neuchopitelný pavučinový závoj nostalgie mají pro mne nebývalý půvab. I laskavá něha a hlubinný smutek, které z jejich úsměvů obvykle vyzařují, vzbuzují ve mně pocit jakési éterické blízkosti a srozumění. Radost i zvláštní lítost a soucit zároveň. Tenhle smutek má myslím hodně společného s hlubinnou touhou po neuchopitelné kráse, o které víme, že je kolem nás, ale není v naší moci se jí dotknout, můžeme se jí jen přiblížit. Bolí to, ale je to bolest příjemná, očistná. Někdy nás bezděky sevře až k pláči, ale v těch slzách je rozpuštěné štěstí, které nám teče naproti.

Je asi tenká hranice mezi takovýmto laskavým a kamarádským smutkem a tím, který už je zhoubný, sžírá, vede k zatrpklosti, odevzdanosti, k depresím atd. O něm jsem to ale pochopitelně nepsal. Ono každý cit má svou míru (u každého asi jinou), za kterou se už může stát ničivým - i ten nejvyšší, láska, se může v nezvladatelném víru změnit v nenávist, do níž nás nezadržitelně stáhne apod. Kdo ale důvěrně ví, co je smutek, nostalgie, a neplete si je se sebelítostí, což je myslím spíš projev egoismu než smutku, ví podle mne i co je empatie a má k druhým i sám k sobě mnohem blíž, než ti věčně hulákající a vychechtaní. Ta Tvoje nostalgie je dle mého vydatným zdrojem i Tvé tvorby a dává jí to správné koření a osobitou chuť, která proto není mdlá a člověk si ji vždy rád vychutná až do té hloubky, z níž pramení. Zase jsem se zamyslel možná až moc obšírně – snad to nepůsobí scholasticky, prostě se mi díky Tvým poznámkám zachtělo si to i pro sebe nějak víc osmyslit ;-)

Sám jsem se také tím veršem, který jsi vypíchla, po napsání překvapil a několikrát ho obrátil sem tam, abych se přesvědčil, že si za ním opravdu stojím... :-D

01.08.2015 16:52:56 | Amonasr

...vám oběma úplně rozumím a ráda jsem si přečetla nejen verše,ale i
komentáře....ano,ten smutek z neuchopitelnosti...a slzy tečou a člověk
jak očarován,"bloudí" tam někde...ty vzácné okamžiky,kdy se něco děje.
Amel má pravdu,krásně si to popsal...budu si to pamatovat,je mi to blízké.
....Ji./úsměv/

01.08.2015 19:02:16 | jitoush

Tušil jsem, že bychom si mohli rozumět – díky za to, Jitko :-)

02.08.2015 10:00:17 | Amonasr

ano, přesně! původně jsem to v komentáři psala, že má nostalgie je zároveň mou múzou.. ty jsi vážně dobrý :-)) a ten komentář je úžasnej, takhle opsat bych to nedokázala, to si musím uložit.. díky!

01.08.2015 16:55:55 | Amelie M.

...Amel,to je dobře,že to bylo takto vysloveno...Ji.Úplně tomu rozumím.

01.08.2015 19:03:46 | jitoush

to mě těší, milá Ji :-)

01.08.2015 19:19:32 | Amelie M.

:-)

01.08.2015 17:03:21 | Amonasr

Díky, Nikito – z Tvých veršů na Literu je mi dávno jasné, že si s ním také dobře rozumíš :-)

01.08.2015 11:01:55 | Amonasr

velmi..:-DD

01.08.2015 11:09:35 | Nikita44

;-) :-D

01.08.2015 11:25:48 | Amonasr