Docela cizí
Docela cizí
Něco
se podlomilo
život je totiž prázdno
mezi
bledým ránem co ještě před chvíli zvracelo na náměstí
do odpadkovýho koše
a večerem
co sedí na parapetu a kouří svoji další poslední cigaretu
a potom, holka, zbyde jenom kouř a tma
tma a kouř a prázdno
pod ledovýma dlaněma
je ti, zima?
řekni, holka, je ti zima?
všechno cos kdy chtěla je dávno mrtvý
rozbitý na kusy který stejně neslepíš
nebo nevyléčený
tak řekni
pořád se bojíš že potkáš nemocnou minulost
jak se plouží ulicema
bledá a hubená
a nebude tě poznávat?
řekni
pošeptej to pokud se bojíš
oni tě stejně neposlouchaj
naději objímali tak strašně pevně
jako by ji nikdy nechtěli pustit
protože svět tam venku umí ubližovat
ale alibisticky
odmítá hojit.
Komentáře (16)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
...minulost,která bolí, se tak úplně nedá vyléčit,jen se s ní dá smířit.
Když ji vezmeme na vědomí,dovolíme tom všemu odejít a spočinout tam někde,
tak se zklidníme.A hojivé síly máme uvnitř a pak jsou v lidech,které
máme rádi.....a ti přibydou,protože jsi teprve na začátku.Hodně silné....
...hlavně,že to jde ven......Ji.
07.09.2015 21:45:53 | jitoush
..tak jí zavaž oči a převeď ji zpátky z druhýho břehu, kam měla namířeno a kam
se skoro už dovlekla...
06.09.2015 21:43:11 | Frr
No, to je drsný...:-)ale skvěle napsaný(i když v barvách smutku, ublížení, ran osudu a bolesti...)hluboce emotivní Eliško ST
06.09.2015 21:01:24 | Nikita44