Skrýš

Za temných nocí,
kdy vítr křiči v korunách
a kočky s očima dokořán
vidí duše mrtvých.
Hledám skrýš
pro svoji duši.
Pro své sny,
touhy a stíny.
Jsem otevřel dveře
své třinácté komnaty.

16.04.2016 23:28:18 | Mácha

sebe sama... tam najděme zázraky... říká se padnout na samé dno, ale kdo ho hodnotí? my sami... a každý ho má jinde, někdo u ukousaných nehtů, někdo u zabití, někdo u bolesti ze ztráty a někdo ho nevnímá... ale ono najít to své dno, je dávající...

31.10.2015 01:35:46 | zelená víla

Děkuji Ti Vílo za zastavení a za to jak jsi pojala moji báseň ..Tvé zamyšlení nad " dnem"...ano, "dno" je subjektivní dojem a záleží na míře únosnosti každého z nás a také na úsilí, které je nutné vynaložit na vynoření se z něj na povrch ...ale kdo říká, že na povrchu není žádné další dno..:-)

31.10.2015 20:11:40 | Nikita44

pak je to další výzva... buď se necháš smést nebo budeš šťastnej... :-)

02.11.2015 13:30:39 | zelená víla

...co člověk....to jiná hloubka dna.....jiná citlivost pro "zmapování"
terénu....jiná schopnost a odvaha podívat se tam....jiná síla ustát
ta zjištění......ale ta hloubka není bezedná i když letité nánosy mohou
ledacos schovat....jednou může přijít taková "sprška",že se vše nečekaně odhalí.
Tak je možná lepší dívat se tam průběžně a mít odvahu vypořádat se s tím,
co zahlédneme....neschovávat to, ale přeměňovat......není to jednoduché....Ji.

29.10.2015 20:48:38 | jitoush

..máš obrovské cítění Ji a to obdivuji, díky moc...

30.10.2015 09:14:54 | Nikita44

Někdy si myslím, milá Nikitko, že některé ztráty jsou takové, že se ani do žádné skrýše vejít nemohou, zaplňují celou bytost, celé já, rozpínají se až k prasknutí... ach, kéž by bylo možné je uschovat...

Tvá báseň je úžasná, hluboce lidská a opravdická.

27.10.2015 21:26:39 | Helen Zaurak

Jsem moc ráda, že Tě oslovila moje báseň a moc děkuji za Tvůj komentář Helenko:-)

28.10.2015 09:39:07 | Nikita44

teď mi teprve dochází že takovou skrýš asi má každý z nás uvnitř,ale takhle o ni napsat? ST a obrovské...

27.10.2015 18:08:07 | střelkyně1

...moc Ti děkuji za tak krásné přijetí:-))

27.10.2015 20:17:13 | Nikita44

výborné:-) dává to člověku prostor k zamyšlení (jak hluboko je vlastně dno? není hloubka, v jaké se nachází dno u každého člověka, podstata naší odlišnosti? naší jedinečnosti? když si myslím, že sahám na dno, opravdu se jej dotýkám, nebo jen to jen bahnitý nános na podloží, které bych raději ani nechtěl vidět?);-)

27.10.2015 16:04:12 | GiovaniDaVinci

Děkuji Ti za úžasný komentář a Tvé zamyšlení...
Znám vrcholy i dna, vrcholy odkud se každý zřítí, dna z nichž se nikdo nezvedne.../Roger-Arnould Riviere/

27.10.2015 16:29:19 | Nikita44

očima uhranul vesmír

27.10.2015 06:49:44 | Petbab

svůj vesmír...

27.10.2015 15:03:39 | Nikita44

dno může být stropem...

26.10.2015 22:24:59 | enigman

hezky řečeno :-)díky

27.10.2015 15:03:03 | Nikita44

Zdá se to jako konečná, ale řešení existuje: vyndat špunt! A pak dopustit živou vodou ;)

26.10.2015 21:37:36 | Aida

Díky Aido:-))i tak se to dá...

27.10.2015 15:02:37 | Nikita44

na samém dně našeho dna rodí se z "živých stínů" bolavá dna...ACH NIKI ! :-d

26.10.2015 20:57:48 | Frr

výhodou úplného dna je, že už nejde se ponořit níž..je jen jedna cesta vzhůru....a nebo stagnace:-((

26.10.2015 21:10:16 | Nikita44

ode dna ze sebe až vzlítnout k nebi-nemyslím tím navždy-tedy odejít..:-D

26.10.2015 22:23:17 | Frr

V takové skrýši se schovává dobře, krásně vystiženo i ty jednotlivé obrazy. Tu si uložím, ale ne do skrýše, naopak viditelně. :-)

26.10.2015 20:49:37 | A42

...Jéé děkuji Zdeničko:-)) Takové skrýši se říká vytěsnění...a prý to funguje...

26.10.2015 20:54:05 | Nikita44

Možná na chvíli, ale napořád to chce spíš vyrovnání se, ale ne že by mi tohle šlo nějak dobře.

26.10.2015 21:00:28 | A42

...musíme na sobě holt víc makat:-)))a pak se vyrovnáme i s koncem světa..:-)

26.10.2015 21:04:02 | Nikita44

:-))

26.10.2015 21:23:42 | A42