Něžně odcizená

mé věčné volání

bloudí ozvěnami tvého dechu

nejsem nic

jen kapka vody v křídle kamenného anděla

nejsem nic

když umíral bys žízní na poušti, minu tvé rty a shořím

bez lítosti, jen v kolmých přímkách odcizení

pošlu tě na cestu po rozechvělých tónech lásky

šaty básnických figur ti nepadnou

jdi tedy nahý

v skledněných poutech budu sledovat tvou pouť

bez modliteb a naříkání

rozespalé oceány

vítají kotníky osamělých poutníků

jejich polibky jsou sladké jako sůl

pospěš

jsi jedním z tisíce...