dokud neroztaji...

Sněžím,
jako když se otvírá nebe a mraky sypou zasmušilé pohledy,
jako když je tma a třpytíš se na kandelábrech. 
Dlouho nesvítilo slunce a mně

chybí. Když sněžím,

nemám co ztratit, jsem rozpuštěná vločka v tvojí dlani. Křehnou nám prsty. 
Žiju jako jedinečná
malinkatá
bezvýznamná

kapka vody v pevném skupenství

Mám tě ve vlasech, 
každý jeden černý pramínek kontrastuje s tvojí alabastrovou něhou
a vůně perníčků trápí čichové buňky. 
"Čas jít domů"
Čas únavy a skleslosti nás zebe. 
Kam se ztratilo nevinné děství?
Do tebe,
spíš a kreslíš mi pozdravy do očí. 
A tak je zavírám,

než vyjde slunce.