PATRIA

Tak. Dostala jsem se sem tak pozdě, že už ostatní literáci vlastně všechno napsali. Jen zlehýnka připomenu, že je to skvělá hluboká lyrika. Obdivuju Tvé vnímání a schopnost vzít inspiraci za správný konec, i když tady mi slovo inspirace vůbec nesedí. To není inspirace odněkud, to je kus Tebe samotného. Musím se opakovat s mrazením v zádech, ale to mrazení se taky opakuje. Klobouk dolů, Amonasře.

07.01.2016 08:35:52 | Pamína

Mrazí mě z Tvého mrazení - děkuji za ně, Pamíno :-)

07.01.2016 11:17:46 | Amonasr

Nádhera, Pepo. Zejména zde:

patřím své patrii

tam v sirotčích horách

a její kameny

si táhnu v srdci s sebou

kamkoliv se hnu

těžké jak život sám

už jsem se naučil jimi i hladit

poctivě a ztěžka

nu ale celá báseň je protkaná prožitkem a osobitostí Tobě vlastní, zde bych mohl citovat každý verš, děkuji, rád jsem četl :o)

07.01.2016 00:43:17 | Akrij8

Díky za krásné přijetí, Jirko, hezky se mi to čte :-)

07.01.2016 11:16:37 | Amonasr

srdeční kámen Lásky...ST :-DDD

04.01.2016 20:15:21 | Frr

Díky, Jiří, za krásnou ozvu... :-D

04.01.2016 21:38:32 | Amonasr

....víš,Pepo,před chvilkou jsem poslouchala na internetu zajímavý rozhovor
s jednou ženou o tom,co je to být skutečný "domorodec".Jaké to doopravdy je,když má člověk "spojení"se svým místem,s prostorem,kde žije,kde se narodil,s místem,se kterým má pouto.
Spojení se Zemí,se zemí.....spojení s místem,kde se stáváme pečujícími
o to místo v úzkém,ale širším smyslu slova.Tak nějak se mi to
propojilo s Tvými vskutku "silnými verši"......Opravdu skvělá lyrika,
jak napsal Jort.Je tam tolik opravdového,tak díky za zážitek.Ji.

04.01.2016 20:00:25 | jitoush

Jitko, děkuju Ti za krásný komentář. Víš, já se celý život považuju srdcem spíš za světoobčana než nějakého „ryzího vlastence“ či „zarytého lokálpatriota“, přesto jsem hrdým Čechem a nesu si v sobě i silné citové pouto k té své rodné zapadlé hroudičce. Jenom jakékoliv nacionalismy a vlastenčení jsou mi z duše odporné, zásadně neskáču s těmi, co si tím potvrzují své „češství“ a necítím se s takovými ani dobře na jedné lodi. Doufal jsem, že v tom nezůstane i přes ten schválný název stopa po nějakém případném patosu - myslím, že si v tom spolu dobře rozumíme a mám velkou radost, že jsi z té básně vycítila, jak to se mnou asi je :-)

04.01.2016 21:36:41 | Amonasr

.....ne,ne,ne....ani kousíčkem své mysli jsem v sobě nezavadila
o slovo vlastenectví,natož nacionalismus,myslím to jaksi zemitě,
"přírodně",to není pouto vlastenecké,to už je pro mě "politikum",tam
mé cítění nedosáhne,ani dosáhnout nechce,je to tak náchylné k překroucení....je to spíše něco intuitivního,co mě pojí s krajinou
možná spíše více ženského....nebo jinak...je to úcta před něčím,co mě
přesahuje a ta moje/Tvoje/ "krajina"to jen umocňuje............Ji./úsměv/.
V této chvíli to neumím vyjádřit výstižněji....Prostě ve mně Tvá báseň
vyvolala emoce ...je to jako s tím vřelým objetím bez odsuzování.....
a už radši zmlknu nebo mě mé asociace zavedou hodně daleko..../smích/

04.01.2016 22:22:28 | jitoush

:-D No však právě, já to tak pochopil a proto jsem byl tak potěšen :-) Ale děkuju za další pěkné rozvedení ;-))

04.01.2016 22:45:19 | Amonasr

Ano...hladit kameny...poctivě a ztěžka...nechť lidé pocítí jejich ,,sílu,,....děkuji.z.

04.01.2016 17:11:23 | zdenka

Děkuji, Zdeno, za jako vždy velmi vnímavou reakci :-)

04.01.2016 17:14:44 | Amonasr

Ta písnička je taky moc hezká. Na to jsi mistr, alespoň mě se tak jevíš...nezapřeš maminku.z.

04.01.2016 17:29:05 | zdenka

Tak teď jsi mě s tou maminkou, Zdeno, úplně dostala :-) To je od Tebe milé, že si pamatuješ takové detaily, o kterých už ani nevím, že jsem je někdy prozradil - já totiž vždycky všechno hned zapomenu, tak tuhle schopnost u druhých opravdu obdivuju a vyvádí mě to občas z míry ;-)) Lásku k hudbě jsem po ní asi opravdu zdědil, škoda, že jsem po ní nezdědil i snahu naučit se také hrát na klavír a naopak jsem se tomu jako kluk tak tvrdě vzepřel - projevil jsem se tenkrát jako hlupák, zdaleka ale ne naposled... :-D

04.01.2016 17:38:16 | Amonasr

To nevadí, třeba si občas...něco...zabrnkáš...pro sebe...od srdce...a o tom... to je...úsměv...jo,jo, už to tak nějak mám,některá slova ve mně uvíznou...z

04.01.2016 17:46:43 | zdenka

:-) A to já si pro sebe zpívám každou chvíli, to je fakt :-D A někdy nejen pro sebe, až tím občas lezu i na nervy... ;-))

04.01.2016 17:48:32 | Amonasr

Josefe...síla síla síla a mráz mi přeběhl po zádech, úsměv tuhl na rtu...smekám pane Básníku.
Oni to ti co jsou sví ( nebo jiní, odlišní od ostatních, mnohdy osvícení) neměli lehké nikdy.
Napsal jsi dobře, čí byla ta muka...i Bůh musel trpět, když viděl zbabělou zaslepenost lidí, trýznitelů.

04.01.2016 14:42:47 | Malá mořská víla

Díky, Gabrielo - je radost číst takovou zanícenou a vnímavou reakci :-)

04.01.2016 15:40:07 | Amonasr

RADOST ...
a to je oč mi běží...děkuji ... vím, život přináší i jiné emoce, kéž by však radost převažovala :-).

04.01.2016 16:37:30 | Malá mořská víla

Jsi jejím poslem, spanilá vílo Gabrielo - a to je krásné poslání :-)

04.01.2016 16:41:57 | Amonasr

posilám pusenky :-*

04.01.2016 17:02:03 | Malá mořská víla

:-*

04.01.2016 17:08:51 | Amonasr

opravdu krásně napsaná ta tvá PATRIA, při čtení popisu akropole, jsem se tam na okamžik teleportovala, nad olympiádou reprezentovanou Argirisovýma očima jsem musela chvíli přemýšlet:)

04.01.2016 14:37:52 | Papagena

Děkuji Ti za pěkné přijetí :-)

04.01.2016 15:38:58 | Amonasr

...znamenitá lyrika...

04.01.2016 12:07:58 | Jort

Díky, Jorte :-)

04.01.2016 12:38:13 | Amonasr

Kalimera...možná si s tebou zatančím, jsi přece trochu Zorba...smím?

04.01.2016 11:53:54 | básněnka

Tančit sice moc neumím, ale s Tebou si to, Ivano, rád a s chutí risknu... ;-))

04.01.2016 12:36:00 | Amonasr

Opravdu krásná báseň Pepo. Zařadila jsem si ji do oblíbených a musím tě pochválit i za výběr písničky od Marušky Rottrové, moc se mi líbí a kápla mi zrovinka do dnešní nálady i počasí. Paráda. :oD ST

04.01.2016 11:31:31 | Tichá meluzína

Moc děkuji, Blanko - považuju si toho velmi a je mi ctí, že mi právě Ty rozumíš :-)

04.01.2016 11:34:03 | Amonasr