Nenaspaná

Opojen tmavou nocí
pohlcen zcela její moci
už ke spánku se blíží čas
tu někdy slýchávám tvůj hlas

Přícházíš nečkaně
až za svým stínem
když nespavost drží mé dlaně
a k sobě tiše se vinem

Tím hlasem co má krásné znění
snad abych líp oddal se snění
a abych věřil na něhu
vyprávíš tisíce příběhů

O lásce, naději, o kráse
o touze co skrýt už nedá se
taky o hříchu a rozhřešení
a o vině, která vlastně vinou není

A ač se někdy spánku bráním
(možná zdá se Ti že přeháním)
pod slovy Tvými
mu podléhám
a s rýmy mými
co po Tobě zůstaly mi
jdu ke svítání
i Tobě je tu zanechám...