ledová

Člověk najde cestu

 

nechce věřit

když stojí

na rozžhavených uhlících

 

doutnajících

 

že už ho to vlastně ani tolik nepálí

 

a jde dál

 

po škvarcích lesa

při každém došlápnutí

zasyčí minulost

která se právě

jakoby nenápadně měnila

v přítomnost

 

jindy je to zase mráz led a sníh

a člověk je unaven

bos

jen

už ho tolik nezebou chodidla

kouká se na svět přes vločky

 

pohlednice ticha

prorůstá křupáním

sněhu

 

člověk najde cestu