SAMI
SAMI
SAMI
Opájíme se samotou v mateřském lůně,
pod ochranou před nepřátelskými vlivy,
nevědouce, co nás čeká,
než vykřičíme svou hrůzu
při prvním závanu vězeňského vzduchu
obklopeni horlivými biřici.
Řveme a sápeme se,
chceme zpět do té hory,
jež vyvrhla nás ven,
kam ale není cesty zpět.
Hltáme aspoň horké prameny,
jež z ní vyvěrají,
v bláhové naději po zázračné spáse.
Stáváme se vězni
svých horoucích snů, mámivých tužeb i sobeckých přání,
laskavých pohlazení, příznaků nesplnitelných slibů
zastírajících, že život je soustavný zápas
proti přesile
jíž často budeme velet sami.
Sami v čele, sami mezi svými,
sami v davu,
sami proti sobě,
sami ve všem, co kdy podnikneme.
Všechna spojenectví končí tam,
kde začíná naše nebo cizí kůže,
jakmile je roztrhána smlouva,
jež přestala se hodit.
Dočasnost
je i naším znakem.
Tak jako všeho, co nás obklopuje.
Děláme z nouze ctnost,
když pokoušíme se přežít
a schytat přitom co nejméně
a co nejmělčích šrámů.
Tváříme se jak neviňátka,
když sami zasazujeme rány.
Prý za nic nemůžeme,
to všechno přece oni.
My pouze muzikanti,
ačkoli známe jen falešné noty,
co pískají nám v uších,
když si je stále zacpáváme.
Do světla bojíme se pohlédnout,
abychom neoslepli.
Hemžíme se jak mravenci
zbloudilí pod hvězdami.
V samoúčelných mraveništích.
Jsme sami.
Praha, 5.4.2016
https://www.youtube.com/watch?v=uRKqFtYhObQ
Komentáře (34)
Komentujících (13)
Doporučit
Tisk
Ne, ne, já osobně dělám často chyby, ale vždy, no, nebo skoro vždy, tedy pokud si je tedy vůbec uvědomím, tak se snažím dát věci do klidu, a i se pokorně omluvit.Nedělá mi to problém a je nás jistě i více.Co se týká samoty, no, já za sebe vím jen to, že Ježíš Žije, žije v nás a to i přesto, že jsme nedokonalý.Neviděl bych to s lidma tak černě.Pěkně napsané.:-)
06.04.2016 16:29:54 | Jeněcovevzduchukrásného
Dík za hezký komentář - ano, ani sami se sebou nejsme vlastně tak docela sami. Je to vždy jen o našem vnímání a možná i rozhodnutí. Máme toho v rukou mnohem víc, než si někdy chceme nebo umíme připustit ;-)
06.04.2016 16:45:56 | Amonasr
Při čtení Tvé básně mě napadla samota, kterou můžeme vyhledávat...čerpat z ní sílu do onoho chaosu, který nás obklopuje...abychom dokázali třídit...rozlišovat...naslouchat...a slyšet...děkuji za Tvé,,zamyšlení,,.úsměv.z.
05.04.2016 22:52:58 | zdenka
Děkuji, Zdeno, za Tvé empatické přijetí. Mám vždycky radost, když si vnímavý čtenář vytváří své vlastní představy a asociace, podle toho, jak na něj text působí. A ta Tvá je mi i blízká :-)
05.04.2016 23:14:19 | Amonasr
....někdo chce být stále někým obklopen,aby nemusel být sám se sebou,protože by to se sebou nevydržel.....
a i když má člověk dobré bližní,přátele....tak na některé záležitosti
bude vskutku sám........Ji.
05.04.2016 21:58:36 | jitoush
Tak, tak - nakonec sám před sebou člověk nikdy neuteče, ani kdyby chtěl... ;-)
05.04.2016 22:31:41 | Amonasr
Někde jsem zahlédla, že mít rád sám sebe (sobecky?) je předpoklad k tomu mít rád jiné. Nebo tak nějak to bylo... ;-)
05.04.2016 20:17:08 | A42
Myslím, že člověk se může mít rád i nesobecky ;-) Ale třeba je to jen ideál, ke kterému bychom měli směřovat, ale nikdy ho tak úplně nedocílíme - důležitější je možná snaha samotná ;-)
05.04.2016 20:55:23 | Amonasr
...život je soustavný zápas proti přesile, jíž často budeme velet sami... to mě dostalo, krásně zamýšlivé místo, Poezie, pro mě:)*
05.04.2016 20:00:54 | Ragnell
sami jsme
přišli na svět
sami jsme
tady a teď..
nádherná báseň, ukládám si ji, Amone, mezi oblíbené..ST
05.04.2016 16:15:52 | Nikita44
Samotu máme, svým způsobem, dánu i geneticky v podobě jedinečné DNA... a sami se rozhodujeme či konáme v jakékoliv společnosti... jen někteří z nás tu společnost pokrytecky používají jako alibi pro své nemorální či nekompetentní skutky.
05.04.2016 15:13:13 | paulmatthiole
Díky za pěkné zamyšlení - a to s tou DNA je pro mě zajímavý postřeh a úhel pohledu :-)
05.04.2016 20:49:06 | Amonasr
Ahoj Amo,
pokud chápeme život v kontextu pomíjivosti všeho a z tohoto úhlu pohledu jsem schopni se těšit z přítomného okamžiku, myslím že život může být úžasný zážitek :)
moc pěkně vyjádřené ST
05.04.2016 15:05:03 | CeP
Ale jo - život má naprosto všechny odstíny a je jen na nás, které vnímáme nejraději... ;-) Díky, CePe :-)
05.04.2016 20:47:05 | Amonasr
sami bysme měli vědět, co taková samota obnáší...ale na to jsme často /zaplať Pánbu/ příliš sami-nemáme se komu chlubit, jak jsme moudří a ctnostně sebekritičtí..
.:-) :-D*
05.04.2016 11:57:57 | Frr
pod STrmým úhlem pohledu je to pravda pravdoucí, ještě že jsme trojjediní :-)
05.04.2016 10:58:10 | Malá mořská víla
Díky za empatické přijetí, Gabrielo - ano, život má tisíce podob a tisíce pravd, každou chvíli se vyjevuje nějaká jiná, aby byla posléze překryta nějakou další. Pomíjivost je vlastně jednou z našich šťastných hvězd, i když se to někdy nezdá... ;-)
05.04.2016 11:10:40 | Amonasr
a co když pomíjivost pojmenujeme jako růst...?
05.04.2016 11:18:49 | Malá mořská víla
Jen prosím ne ten přízemně ekonomický - ten právě úspěšně ničí celou naši civilizaci, eticky i hmotně :-D
Tak to byl vážně míněný vtip, ale teď vážně - proč ne? ;-) Bez pomíjivosti by nebyl vývoj, růst ani život sám ;-)
05.04.2016 11:23:46 | Amonasr
no vidíš, tak přeci jen troška úsměvného vtipu zazněla...prima den :-), krásné jaro Josefe
05.04.2016 11:34:37 | Malá mořská víla
Však oba se, myslím, Gabrielo raději smějeme nebo alespoň usmíváme, než pláčeme :-) I Tobě přeju slunečný a usměvavý den i krásně voňavé jaro :-)
05.04.2016 11:43:27 | Amonasr