nebylo jich moc
jen dva a pes a jejich stíny
za nimi stopy v mechu
jedna z ozvěn
a místo plné něžné viny
kdyby se díval někdo z nás
marně by hledal správná slova
těm křivkám v bouři objetí
bylo by hříchem zrak svůj schovat
tu ladnost mršnost náhlý zlom
tu práci vlasů
odhození z čela
ten balanc na hranici rozkoše
i ruka druhá jak se smělá
snažila rozplést zakázané
najít všem touhám cestu ven
ukázat tělo v jeho nahé kráse
a možná splnit
jeden sen
očím co z dálky potají
hltaly výjev
neschopny však slova
jen bez mrknutí
potichu
obrazy polykaly zas a znova
a ze stromů se v přítmí lesa
snášel klid..