KRAJINA BEZ OBRAZŮ

Když dojde fantazie
do bodu nula
nastává soumrak lidské bytosti v
těle uzavřené
slzy padající k zemi
potrava pro podsvětí až
se jednou nadechneš
odhodíš strach
otevřeš se a skřítkové
vynesou poklady země
v kruhu z motýlů
hvězdy zatají dech
v krajině bez obrazů
křídla letí dál a dál
do budoucnosti zmatené i krásné
protknuté září neviditelnou
pálící tam uvnitř tam
kde je srdce
dá se jít ještě dál
za hranice chápání
tam už nejsou slova
zavřít oči a přijmout tuto nádheru
otevření dveří do jiné dimenze
ve valhalle vstávají a
dívají se stejným směrem
oceán proudí tvým tělem
objímá tě a šeptá slova o souznění
v krajině bez obrazů
máš svojí sílu
spoutána a čekající až
ji odhodíš do prostoru a
strhneš bouři...