Mrtvá stezka

Jsi na konci své cesty
a stojíš na rozcestí.
Nevíš však na kterém konci,
čeká tebe štěstí.

Jedna cesta nalevo,
vine se po planině.
Lehká zdá se, nenáročná,
vždyť vede po rovině.

Slunce svítí, pálí tě,
víš, že nemáš čas.
Je to ale těžká volba,
jež může zlomit vaz.

Podíváš se doprava,
tam most je přes roklinu.
Vratký ale příliš zdá se,
litoval bys okamžiku,
kdy hrál sis na hrdinu.

Tak stojíš tam a rozmýšlíš,
kterou cestou jíti.
Ani ses však nepodíval tam,
kde správná může býti.

Začal foukat silný vítr,
čas ti dochází.
Žene tě tam dopředu,
kde slunce zachází.

Cesta třetí láká tě
a za ní město leží.
Je to slavná Mrtvá stezka,
která hrozí loupeží.

Nic, než prach a občas louže,
prázdná čára bez lidí.
Jen tlupy zlostných násilníků,
co ostatky tvé uklidí.

Kolem cesty stromy stojí,
stín ti vrhají.
Ty však přesto bojíš se,
že větrem spadají.

Druhá cesta smrtí páchne,
most je děravý.
Roklina tě k sobě stáhne,
nedojdeš zdravý.

Třetí cesta láká tě,
ty silný hlad už máš.
Bojíš se však zavraždění,
tak první se vydáš.

Jdeš tou rovnou cestou
a kolem šumí tráva.
Sem tam na té pláni vidíš,
jak se pase kráva.

Cítíš už své vyčerpání,
stále ale doufáš.
Nohy tě už silné bolí,
tak boty z těžka zouváš.

Najednou to spatříš v dáli,
cesta končí strání.
Chtěl bys jít teď jinou cestou,
však únava ti brání.

Tam, kdes myslel, mír, že najdeš,
smrt jsi pouze nalezl.
Měl jsi trochu zariskovat,
sebe sám jsi převezl.