SVLAČCE
SVLAČCE
SVLAČCE
proplétáme se jak svlačce
smyčkami života
oky k lapání oběšenců
stavíme si z nich drátěný plot
o nějž se zoufale opíráme
i zraňujeme při vzedmutí vichrů
vždy nové oprátky zas dělí
naše pondělky od nedělí
smutky i naděje
obmotáváme naléhavou touhou
škrtíme emocemi
často až do bezkrevna
oběti našich lásek lačně vyhlížíme
v každém novém cíli
jen abychom se kol nich obtočili
chapadly úmyslů a přání
výhonky instinktů a chtíčů
uchvátit
sevřít
hladit
až k vyčerpání (i sebe) umilovat
dřív
než podlehneme rýčům
Praha, 27.7.2016
https://www.youtube.com/watch?v=QWtsV50_-p4
Komentáře (12)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
....občas je tak těžký odhadnout tu míru......ach ty rovnovážné
stavy.....jsou tak "těkavě utíkavé"......Ji.
27.07.2016 20:15:26 | jitoush
Pěkně jsi to, Jitko, vystihla - těkavě utíkavé rovnovážné stavy... ;-))
28.07.2016 13:02:17 | Amonasr
pravda pravdoucí, snažím se - nevěšet, ale znáš to ... :))) vždycky nějaký úpon uvízne ... Dnes přesně k tématu, které mi běží hlavou, Amonasre:)*
27.07.2016 14:03:05 | Ragnell
Kutálíš se jako jablko poznání
mou hlavou ve smyčkách
tak vztáhni ruku levou pravou
něha chodí po špičkách
jen myšlenky
ostré jako drát
píchají touhou nedají spát... :)
27.07.2016 13:10:15 | Philogyny1