Kocábka....
Kocábka....
Pluji si na svém moři plném smutků
delfíni radosti mi tvoří doprovod
ponor mám hluboký dík váze všech mých skutků
a Kraken číhá v úkrytu těch vod...
Do plachet duje vítr velké síly
a někdy proti, tančí si dle svého
nebe mi zdobí měkké bílé mraky
a dno je plné všeho ošklivého...
Někdy se ráchám rukou přes palubu
a smutek hýčkám mezi prsty jemně
ale strach šeptá o dnu nedalekém
a já zas prchám, vypadá tak temně...
Mohu se topit v moři dobrovolně
anebo smát se a tančit s delfíny
své chyby nésti s pýchou pochopení
nebo dál vzpomínat na doby neviny...
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Na lodích našich příběhů ....opouštíme svoji pevnou zem ...
... abychom se po přečkaných bouřích .... navrátili sami k sobě ... zpět ...
13.02.2007 13:30:00 | HarryHH
Chytré a nádherné... závěr všeodpovídají otazníkům duše, Tvé duše... ;-)
11.02.2007 20:34:00 | Levandule
Docela požitek při čtení.Zajímavé obrazy.Nejvíc mně zaujala hned první sloka.Je perfektní.
11.02.2007 17:13:00 | s.e.n
Není nad prožitek -
když tě zocelí.
Já vím,Rimbauda můžes jen číst,s životem se musíš poprat....to není hladká cesta bárkou po klidné hladině.
Jinak k Tvému dílku nic nemám,ale inspirovalo mě a to se cení...
11.02.2007 16:33:00 | Harr
