Vzpomíná že se probudil zavřenej v sáčku
po prsa ponořenej ve směsi sušených úsměvů a ovocnýho čaje
louhovali ho dokud z něj nedostali všechny city
a vůbec – jaká byla jeho první velká láska?
dřív bydlel v tvojí hlavě
proto jsi tak často měla zavřený oči
aby nemohli vidět jeho odraz v duhovkách a nechtěli ti ho vzít
nikdy nic špatnýho nedělal
jenom večer chodil ven a spal v tvých vlasech
všichni se časem odcizíme
vždycky to tak bylo
těsně předtím než zmlknou ozvěny zvonů
při čekání na zázrak
se ticho vždycky
odpouštělo.
Roman-tiká, jako vyšitej tancuje za hlasitých úderů srdce:-)
fajn text:-)
RM.
16.08.2016 23:33:25 | Robin Marnolli
..když kolem sebe postavíme bariery,ať už máme pohnutky jakékoliv,
tak tím vlastně pracujeme na odcizení.....ono.....pustit k sobě někoho
uplně nablízko....to chce taky odvahu.....ale víš jak to je.....risk
je zisk anebo ztráta.....můžeme se šeredně spálit,nebo získat....
po určitých zkušenostech a událostech,co lemují náš život, má člověk,tedy
někteří z nás,tendenci se uzavírat a zapouzdřit se....to pak všechno jakoby
ztvrdne.....nechat si skulinky je životně důležité...tudy může
proudit "čersvost",co změkčuje a dohojuje......Ji.zajímavé obrazy...
09.08.2016 21:01:28 | jitoush
za tohle ti dám tip, ale vlastně nevim proč, někdy píšeš věci, co se hrozně špatně čtou, ale spoustu těch věcí člověk chápe, protože je může jednoduše aplikovat na svém životě ... ale odcizuje se to, co chceme aby se odcizilo ... to co nechceme, zůstává stále při nás
07.08.2016 23:06:44 | Paul Nabre
Já vím...
A k tomu čtení - ono hodně záleží na rozpoložení. Jak mým, tak čtenáře.
07.08.2016 23:30:21 | Elisa K.
víc záleží na tvým rozpoložení, protože o něm právě píšeš ... čtenář tě zajímat nemusí
07.08.2016 23:34:19 | Paul Nabre
hmm, ... můj kbelík čaje. Uložím si, tohle nechci, aby mi vypadlo:)
07.08.2016 10:33:41 | Ragnell
Při čtení té druhé části se mi vybavila báseň Bluebird (Charles Bukowski). Znáš?
07.08.2016 00:30:11 | AndreaM