Dotyk sveta
Dotyk sveta
Anotace: ...
ďaleko.
Tak kde vlastne
si.
Pomaly,
potichu,
kráčam ulicami
tvojho mesta.
Niekedy bez slov,
to iba štekot psov ťa
zobudí
a ja ti môžem
ponúknuť štít.
No psy utíchli
a ty ideš sama.
Dotýkajúc sa môjho sveta
iba okrajom svojich šiat.
Ja som uverila
a tak mi iba tento kúsok
stačil.
Tak otoč sa a
hľadaj ma
vo vrave davu,
v hluku ľudstva,
v zašpinených topánkach
starého pútnika.
Hľadaj,
a ja ti sľubujem,
že budem vytŕčať,
že budem svietiť,
že budem pripravená.
Až sa raz rozhodneš a
vyberieš sa
opačným
smerom.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
.....krásně vyjádřená touha jít svojí vlastní nezaměnitelnou cestou,
být sám za sebe....a s druhými,rovnoceně a svobodně.......Ji./úsměv/
A......."vidět" srdcem...
17.09.2016 19:36:13 | jitoush
Přišlo mi, jako bych viděla sebe, je to můj setrvalý pocit.
Hezky napsaná, taková upřímná...
17.09.2016 09:21:20 | Philogyny1
Milá Sofie, to je nádherná báseň s tajemným poselstvím... a vskutku, vytŕčaš a svietiš! :-) Nenechej svůj světla žár pohasnout, nikdy! velmi Tě o to prosím... jsi totiž opravdová :-)
Mohu-li, poradím Ti... ano, buď skutečně připravená, v každičkém okamžiku, Tvůj osud totiž může úplně přeměnit třebas jen letmý úsměv Náhody... mně se tak přihodilo, život se mi obrátil úplně naruby, a je fantastický, úžasný, i když s drobnými bolestmi... nepatřím mezi věřící, ale jakoby Bůh sestoupil shůry...
Dobrý večer, milá Sofie, děkuji Ti :-)
16.09.2016 20:18:56 | Helen Zaurak
