Zamilovaná

Když tenkrát poprvé
jsem políbil tvá ústa,
tak krásný pocit,
tak krásně mě hřál.
A já se skoro bál,
že radost mě opustí,
já tak moc se bál,
abych to s tou radostí
nepřehnal.

Kdybych jen tušil,
jak blízko u mě
dnes budeš stát,
tak přehnal bych to víc tisíckrát.
Jak přeháněl bych rád.
A kdybych měl jen malé podezření,
že tu cestu projdu
s tebou bez zaváhání,
že budeš držet mou dlaň,
že nastavíš náruč a řekneš vstaň,
když zaklopýtám,
nechal bych s noblesou
vystavit zlatý rám
ve tvaru srdce,
své bych do skla zalil
a se vší důvěrou ti nechal ho v ruce.

Ach kdyby jen tenkrát,
bylo tak jasné,
jak dnes po tvém boku
bude krásně,
to bych se panečku
daleko míň ptal.
Více cítil,
více užíval.

Ale něco krásně voní
spinká si sladce
v tom nevědomí
zítřka.

Každé letmé, co se stalo,
pak by rychlý krok,
či ztracený strach
mohl zničit.
Zničil by, co přicházelo po špičkách
a to štěstí by se polekalo.

Jsem moc rád,
že požádala jsi mě tenkrát
o kabát
a já jsem z jistoty
tě nenechal jen tak stát.
Panečku dnes,
krok po kroku,
jak se vše stalo,
jsem tak rád.