smutno

Večer, když mĕsíc se rozzářil
Spatřil sem tajemno,touhu a zmatek
Když mračnem, své svĕtlo prorazil
Koutkem oka,zahlédl sem smutek

Osůbka schoulená,pod větvovím smrku
Tvář se ji leskne slzami
Je smutná a při tom plná vzteku
Drží se posledními silami

Snaží se nevydati hlásku
Být ukryta před okolním světem
Nasadit si noci masku
Tmu a noc ztráviti brekem