Umělecký cit

Je hrozné pro civilistu
S IQ zahnědlého listu
Zvládnout ten náročný úkol
Rozhlídnout se všude vůkol
A dojít někdy k pochopení
Jehož dosti nikdy není
Jak těžké někdy může být
Skrývat umělecký cit

Odpusťte mi, korektore
Nejste, pane, mysli choré?
To opravdu nechápete
(Na rukopisech chrápete)
Že jsem bytost poetická?
Podle vás snad taky lidská
Jako básník i jak člověk
Vyznávám jenom novověk
A v téhle básničkové branži
Snad i vám se slzou zamží
Vaše blahosklonné oko
Umístěné převysoko
Nad pokleslým umělcem

Kdysi básnit uměl jsem
Dnes už je to pro mě těžší
Básnit i na cestě pěší
Stejně jako za jízdy
Námezdný básník, zbaven mzdy

Odpouštějte korektoři,
odpouštějte autorům.
utopí vás jinak v moři,
navzdory všem názorům.

Odpouštějte režiséři,
odpouštějte hercům svým.
Málokdo už tomu věří,
že je herec dospělým.

Odpouštějte cirkusáci,
odpouštějte kejklířům,
že někdy (nejen po práci)
nosívají v kapse rum.

PS: Je to asi velký hit, skrývat umělecký cit. Promiňte mi, že jsem zřejmě, (i když trochu neveřejně) odhalila tuto kartu. To je konec mýho partu. Nežli budu v zemi hnít, zjistím, že cit může být, někdy dobrým argumentem (chcete-li být oponentem) k obhájení svého díla, že ovládá vás cizí síla. Vždy se totiž pro umělce, toleruje dekadence.