ŽALÁŘE
to věčně naivní a nezkušené dítě
uvízlo v mé stárnoucí unavené hlavě
jako uličník
zapomenutý v domácím vězení
stále těsnějším
pro vzletné naděje zvídavého kluka
tělo a duch
svěrací kazajka přibitá za rukávy k zemi
tak nekomfortní bláznu
co zdá se směšný nejvíce sám sobě
život je především klam
hra na slepou bábu se sebou samým
uprostřed davů dalších slepých bab
vidoucích o to míň
čím více švindlují
když odhrnují k šátku přilepené oči
a do prázdných důlků pouští průvan
jenž hvízdá falešné stupnice až do zblbnutí
se zvukem píšťal kamsi bez ustání mizí
zástupy uhranutých dětí
zůstávají jen ty opuštěné
které z bran žalářů nedokáže vyvést
ani ten nejrafinovanější krysař
Praha, 8.11.2016
https://www.youtube.com/watch?v=M48d6dEGRxg
.....no....občas se na sebe musím do zrcadla podívat o něco soustředěněji,
pač je třeba si připomenout skutečnost...../úsměv/.....a pak na sebe
vypláznu jazyk......to abych na tu hravost tak úplně nezapoměla..../smích/
Ji.
11.11.2016 21:20:35 | jitoush
Ahoj Amo,
to se ti moc povedlo :)
ST
11.11.2016 11:02:48 | CeP
tak toto je paráda Josefe...čistá pramenitá voda...ukládám si s dovolením a ráda si ji připomenu :-) díky za ni básníku :-)
08.11.2016 23:14:40 | Malá mořská víla
do prázdných důlků pouští průvan,přilepené oči atd. Ty jedeš Amone líbí se mi tento text víc ze mě dnes nevymáčkneš ;-)
08.11.2016 20:37:14 | xoxoxo
tak po Tvém přiznání, musím i já jít s pravdou ven - je mi pořád sedmnáct - ale už delší čas, myslím, že to snad nějak nevadí :-) . . .
08.11.2016 12:29:49 | Fany
Naopak - sedmnáct je krásný mentální věk, to bych bral taky :-)) Já uvízl někde mezi 13 - 14 a obávám se, že k těm sedmnácti už se nikdy nepřiblížím - bude se mi to leda tak snižovat... ;-))
08.11.2016 16:18:01 | Amonasr
no, musím říct, že na něco těch sedmnáct není špatnejch, pořád můžu bejt trochu praštěná, když ještě nejsem plnoletá :-), a ty, jestli se nemýlím, tak právě začínáš kouřit a chodit po hospodách, co? :-)
08.11.2016 16:44:45 | Fany
Ami, tuhle Tvoji báseň si hýčkám jako dítě... fantastické!!! Odložme všechno, co nejsme my a milujme své vnitřní dítě. ST. :-))
08.11.2016 11:52:50 | Iva Husárková
Naprosto souhlasím! :-D Odvahu k tomu nacházím ale zatím jen doma a někdy za to bývám i vyplísněn... Dá se to ale naštěstí přežít, přítel už asi nade mnou definitivně zlomil hůl - naštěstí ne o mě... ;-))
08.11.2016 12:04:57 | Amonasr
Huráááá!!! Doma nebo v koupelně, hlavně, že tam je, žije, dýchá... krááása nebeskááááá.... ach, my děti... :-)))
08.11.2016 12:06:52 | Iva Husárková
Když máš duši uličníka, oči jiskrou pořád blikaj...
08.11.2016 11:14:38 | Philogyny1
Jo, taky už vím něco o tom drobném věkovém rozdílku mezi myslí a schránkou tělesnou. Včera jsme na sebe s klukama venku vyplazovali jazyky. Uviděl mě jeden starší pán a zrovna souhrou potměšilých náhod a zakřivených úhlů to vypadalo, že ten neverbální atak patří jemu. Strašně se zaškaredil a poklepal si na čelo. Tak si tak říkám, že některé nepohodlné věci, když se k nim člověk sám přihlásí, mu pak i patří. Takže BLÉÉÉÉ znovu tomu nabručenému pánovi. Jen doufám, že za těch pár desítek let nedopadnu stejně. Spíš doufám, že budu mít jazyčisko vytahané jak Kissáci. :oD ST
08.11.2016 10:08:21 | Tichá meluzína
Díky za krásný komentář, Blanko - přesně tak si Tě představuju, když čtu Tvá díla na Literu :-) Jsem si naprosto jistý, že z Tvé hlavy nikdy žádný krysař dítě vyvést nedokáže. A s tím pánem je to zajímavá myšlenka - když si někdo něco namlouvá, asi mu to zpravidla i patří, souhlasím :-)) Úhly pohledu si zpravidla volíme sami a nač si vždycky vybírat ten horší, tím stejně škodíme většinou nejvíc především sobě - sympatizuju s lidmi, kteří nemají potřebu v sobě zabíjet rozpustilé a hravé dítě ani v dospělosti ;-)
08.11.2016 10:59:07 | Amonasr