ztráty
podemlely
hráz panenských
myšlenek
plují po
černém moři
a ústí
v tichý oceán
houpou se na
vlnách atlantiku
na lodi
bez kormidla
vítr
ztratil
svůj
směr
jsi
stěžeň
bez
plachet
chtěl bych být
mořským vánkem
hladit tě po bocích
trupu
a
zas
opřít se
do plachet
Vánek jen něžně pofukuje
duje do plachet píseň svou
to kapitán drží kormidlo
a určuje směr
kterým jeho loď pluje...
12.11.2016 13:50:38 | Philogyny1