Tam, kde usíná Luna
Tam, kde usíná Luna
V prchavém okamžiku
kdy skaliska
marného doufání
polapily paprsek štěstí
se už nepláče.
V laskavém objetí
se do útrob zklamání
rozlil oceán naděje
¨to láska...
věrná společnice
bolesti
se tiše pousmála
A v prchavém okamžiku
Luna přivřela
svá víčka.
Komentáře (18)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Krásně napsáno.
22.11.2018 10:40:28 | Pétík
Hmm, někdo tady pročítá staré básně, snad jsem to už ani nepsala já,. . . děkuji za přečtení teskných veršů.
22.11.2018 10:46:56 | kdotoví
nádherné :) jedním dechem nádherné a dobré
05.08.2017 08:19:51 | Divíšek.
Jste se prokousala až sem, inu děkuji. Byla napsána v mé největší bolesti. Nad nenaplněnou, neopětovanou láskou.../
05.08.2017 10:47:33 | kdotoví
Moc pěkné oslovilo mě to :)
11.06.2017 21:59:41 | Petr27
Díky a supr příboj co koketuje s útesem, to je naprosto výstižné ;)) ocel v básních se také moc často nepotkává...
11.06.2017 22:12:17 | kdotoví
Pěkné,docela mě to nutí k zamilování se...no asi to bude pívo :D
01.06.2017 20:09:31 | Elektrický kvas
Naděje svit tkví v Tvé tvorbě..Tvá tvorba je nádherná..
17.05.2017 18:05:38 | SVĚTLO INSPIRACE
Děkuji, ale uber na chvále, toliko pár písmenek co zrodilo se z bolesti špendlíkové velikosti při srovnání s nekonečností Vesmíru....:D
17.05.2017 18:50:54 | kdotoví
:-))
17.05.2017 22:53:00 | SVĚTLO INSPIRACE