Umí...

Odvoď třetí tisícinu z tří tisíc dvěstětřicetisedmi .

Uspořádej mejdan.

Pozvi všechny, jak se patří.

Usměj se a sni

 

…

 

Kdyby si poklábosilo mé desetileté já s tím patnáctiletým a třicetiletým, nic by je nespojovalo, jen citovost... leč dohadovaly by se spolu , obhajovaly by svá rozhodnutí.

Důvěřovala bych jim.

Mám jizvu ze slepáku v šesti letech. Tehdy mi akutně vezli na operaci, já ječela a oni věděli... v půli operace jsem se probudila a smála se, rozhlížela jsem se kolem, bylo mi šest.

Mám deseticentimetrovou jizvu, zbyla mi.

Pro ujištění.

Pro moje ujištění, že umí.

 

…

 

Přijela jen tak a sdělila mi, že má na mozku nádor.

Moje kamarádka, kolegyně, co jsme spolu na onkologii stavěly mosty.

Ona?

Ta co jsme s ní opakovaly tón opravdovosti jako zvukovou stopu, která pohltila všechno.

Řekni mi kolik?

Ne, jdi ty , důvěřují ti... opakovala jsem tóny jako stopu, abych pohltila celé okamžiky. Pořád dokola, vítr ticho, noc, cítíš to všechno, ale nepotřebuješ to slyšet. Pověz to, pověz to nahlas, ciť, buď... té, co mi šeptala neboj... a já se bála a bojím se dodnes...

Dnes mi řekla jen do telefonu, jsem zdravá.

Bez emocí, bez ničeho, jen, mám tě ráda.

 

Nezapomínej, … šeptala jsem si

 

…

 

Leželi jsme s kamarádem u filmu, popíjeli pivo...

Pojď lehni si doprostřed mě.. udělala jsem to...

odbíhala jsem krmit krb, na záchod, sundat to a podat tohle...

Povídali jsme si.

Pozorovala jsem jeho odpovědi. Zářily oči, hladil pohledem a já si uvědomovala, že není podstatné na koho se dívám, ale co to dívání přináší.

V jeho chování bylo něco, co mě uchvátilo. Nevím kde se to vzalo. Leč cokoli už vnímám takhle, vášnivě. Díky za tohle vnímání nesourodé.

 

 

Někdy si člověk tak moc něco přeje až se to stane skutečností.

Všichni jsme zvláštní.

Klišé, ale je to tak.

Sever, jih. Západ, východ. Nic víc.

Nenech si ujít ani jedno.

 

…

 

 

 

Noc je nejbarevnějším okamžikem dne. Miluju noci , během nic se cokoli může stát realitou.

Noc dokáže proměnit přání ve skutečnost. Noc nachází fragmenty, kusy toho co jsme prožili. Naše útržky, prožitého, navždy v nás.

 

…

 

ZAVŘI OČI

Kdykoli zavři oči.

Zavírala jsem oči pro to extrahovat všechny detaily.

Zavírala jsem oči pro to, abych vyřadila ostatní smysly.

Zavírala jsem oči pro vnímání detailů.

Přijala jsem tolik věcí , tolik rozhodnutí se zavřenýma očima. A vidím a vnímám to vše jasně.

Ztrácíme přátele v tomto dění ve vteřině...omlouváme to nebo se za to stydíme „změnil jsem práci“ , „ nemám čas „ , „ nemám čas se zdržet“...

Co je přátelství?

Poznat je znamená měnit , nemusíš je vidět, můžeš je cítit, vědět o nich a nebo každý den je pronevěřit...

 

…

 

Vychutnávej...

štěstí  je být, jaký jsi. Neštěstí je, když nemůžeš pochopit, jací jsou ti ostatní.