Sněhem zapadané rozcestí
Sněhem zapadané rozcestí
Až roztaje
poslední vločka
na mé dlani
a Slunce mi ukáže směr
na sněhem zapadaném
rozcestí
s úsměvem ve tváři
k zemi se pokorně
skloním
a navždy
do ní pochovám
sebrané střípky
všech mých rozsypaných
bolestí
Komentáře (23)
Komentujících (12)
Doporučit
Tisk
...taky si někdy v té kráse přírody přijdu jako malý mravenec, jsme tu jenom na návštěvě, krásná je...
06.02.2017 08:23:14 | Philogyny1
..ano Phil, jsme tu jenom na návštěvě a tak je nejlepší uklidit si své bolesti a trápení hluboko pod zem a žít a to co nelze uklidit, přijmout a brát to jako součást života..tahle návštěva se nadá zopakovat:-))
06.02.2017 08:30:43 | Nikita44
Bolístky pochovej
literarni prizen
po zivote zizen
ty prosim zachovej
05.02.2017 18:53:10 | kudlankaW
už jsem tady se smetáčkem a lopatkou, s dovolením ať se nepořežeš
05.02.2017 18:06:05 | klaun