MISE

lehýnkatý vražíček...jak dobráček na klíček...:-D* ST* :-)))***

23.02.2017 13:48:18 | Frr

:-D Jj, dobráček, to jo... ;-))

23.02.2017 14:20:01 | Amonasr

Anděl strach neposílá
to jenom v rukou svírá
to, čeho ses fakt bál
křídly objímá a šeptá
jdi s pokojem zas dál...

22.02.2017 10:39:01 | JSJ

To jsi moc hezky vyjádřila - děkuju :-)

22.02.2017 10:44:09 | Amonasr

já se přiznám že mě tato báseň dohromady s touto Jarynkovou písní dost dojala...

21.02.2017 22:46:56 | střelkyně1

A za to Ti moc děkuji, milá střelkyně… :-)

22.02.2017 10:46:40 | Amonasr

...nějak mi to připomělo,jak se dva andělé potkali a jeden druhému
začal vyčítat,že špatně ochraňuje,pač jeho chráněnec si zlomil nohu.
A on povídá něco v tom smyslu,že se díky tomu nemohla ta dotyčná pohybovat,
musela sedět,ale jelikož byla činorodá,tak ji napadlo oprášit svůj
šicí stroj a začala šít.Díky tomu opustila původní práci a toto
ji začalo živit....živit a bavit......Ji./úsměv/...Je to možná "ohraný
příběh",ale je v něm skryto zrnko pravdy....někdy život tropí hlouposti
a pak člověk zjistí,že nic lepšího ho nemohlo potkat...

21.02.2017 21:25:40 | jitoush

Díky, Jitko, za pěknou reflexi – myslím, že v ní není zrnko pravdy, ale pravda téměř celá. Když se například ohlédnu zpětně za svým životem, je jen jedna rána osudu, která mi nepřinesla nic dobrého, pouze velkou bolest, a to, když mi vzala v mládí zákeřná nemoc milovanou bytost. Všechny ostatní menší i větší „rány osudu“ mi sice pokaždé něco vzaly, někdy i poměrně dost, ale mnohem víc mi nakonec daly a jsem jim vlastně vděčný, že mi umožnily poznat, co je v životě to opravdu důležité. Možná i proto tady vnímám úlohu anděla strážného spíš jako ochránce těch, které miluju a mám rád, protože bez nich by nemělo smysl, aby chránil mě… :-)

22.02.2017 10:42:37 | Amonasr

Nádherné. ST. :-))

21.02.2017 10:38:09 | Iva Husárková

Díky - mám radost, že Tě oslovila :-)

21.02.2017 11:40:25 | Amonasr

neskutečná...věčná...mise...ÚSMĚV.Z.

20.02.2017 13:43:20 | zdenka

:-)

20.02.2017 15:46:29 | Amonasr