Probouzíš se
v záblesku rána
z temného snu
do bezmoci
a plamen naděje
v očích jen doutná
- nehoří
to ráno
potichu vstaneš
a v tíživých krocích
sůl z prázdných dnů
pláčeš
do moří
někdy...promítáme sebe...do druhých...někdy...ti druzí...bývají těmi silnějšími...vrůstáme do Života...v pokoře...Z...ÚSMĚV.
27.02.2017 16:24:58 | zdenka
Ve Tvých básních je život sám...
27.02.2017 16:20:28 | Tvořilka Lenka
..někdy:-)))
27.02.2017 16:20:56 | Nikita44
Vždy tam vidím to kouzlo Tvé Upřímnosti a pravdivosti a krásy žití:-)
27.02.2017 16:25:11 | Tvořilka Lenka
Kdoví, proč je moře slané...
Ale vidím tam i doutnající záblesk, sice ještě nehoří, ale je tam.
23.02.2017 12:32:58 | A42
Možná, že je v něm tolik slz vyplakaných od chvíle, kdy se v člověku probudila lidskost
23.02.2017 19:36:52 | Nikita44
...některé věci se přes srdce přenášejí tak jako by to byl tunový náklad,
to srdce drtí.......ale doufejme,že nadobro nezdrtí.....Ji.
Máš můj obdiv,milá Niky....není to procházka růžovým sadem...Tvá služba...
....ale vnímám...i skrze Tvou poezii,že jsi člověk na pravém místě.....
....tam...
22.02.2017 19:56:56 | jitoush
Děkuji Jituško, tohle jsou slova, které dokáží povzbudit a probudit ve mě ještě víc síly, síly, která je zapotřebí, když vidím tolik bolesti a lidského utrpení...
23.02.2017 19:32:52 | Nikita44
dá se moře přesolit?...
22.02.2017 14:37:11 | enigman
..nevím , nezkoušela jsem to, ale někdy jsou slzy slanější víc než mořská sůl, když je v nich hodně bolesti a smutku...
22.02.2017 15:15:31 | Nikita44
.............. ST. :-))
22.02.2017 12:31:17 | Iva Husárková
Tak se mi nějak udělalo smutno. Tobě posílám ST a objetí pro tu maminku.
21.02.2017 23:04:59 | danaska
Děkuji Ti milá Danasko, kdybych mohla, tak obejmu, kdybych mohla, tak obejmu i za Tebe, ale vím, že se tady už nikdy neukáže a to je dobře. Skončilo utrpení, skončila jedna smutná etapa života matky, která přežila a pohřbila svého mladého syna.
21.02.2017 23:17:41 | Nikita44
zasáhla jako blesk ... ST Jani ...posílám objetí i tam, kde je to nejvíc třeba
21.02.2017 19:41:35 | Malá mořská víla
Děkuju Gábi, to objetí bylo třeba včera, ne pro mě, ale pro maminku syna, který tady včera večer po sobě zanechal prázdné místo v životě svých nejbližších a tentokrát mě to hodně vzalo
21.02.2017 21:49:30 | Nikita44
cítila jsem to ... a znám tu situaci z vlastní rodiny, není nic bolestnějšího než když matka pochovává své děti...u nás to ovlivnilo dvě generace a přesto pak viděla i své prapravnuky, tak dlouho žila, tak dlouho trpěla pro svého syna zemřel tragicky v přijímači na vojně 19 let mu bylo a dcerku co se jí narodila mrtvá i tu ji Bůh po 30 letech poslal, jak zázrakem v podobě děvčete z Ukrajiny, které přijala jako vlastní...velmi silná žena to byla
i ty jsi silná Jani ... dnes jsem psala pro tyto ženy :-*
24.02.2017 21:24:26 | Malá mořská víla
.někdy ani nevím, kde se v lidech ta síla bere, někdy jde z rezerv, které hluboko uvnitř asi každý z nás má
25.02.2017 08:11:23 | Nikita44
u ní to bylo tak, že žila pro ty zbylé děti... :-)
víc je víc... nikdo nejsme prorokem je to dar i starost :-)
25.02.2017 09:22:12 | Malá mořská víla
Krásná... opět. A nejvíce ten konec :-)!
21.02.2017 13:00:12 | maková dívka