Bach

Sedím si klidně u baru
A na svou pět let starou kytaru
Brnkám omšelé popěvky
Pro poslance, pro děvky

A jako na zavolání
Přišel za mnou bez pozvání
V postarším a odraném plášti
Ten, k němuž hořím záští

A jako každý pátek hrál
Na piano jako král
Křikl jen: "Takhle se to dělá!"
A sálem se již vlnila těla

Možná bych to neměl říkat
Ale v koutě jsem začal plakat
Protože mne opět zajal strach
On ten stařec jmenoval se Bach

A ostatní to rychle vzali
Ani se ho nezeptali
Jestli stačí mince pouhé
Peníze pouštěli dlouhé

Jenom dohrál, zase zmizel
Jako by to byla svízel
Vzít mne k sobě do učení
Namísto týdenního ztrapnění

Zmizel, ani pivo nedopil
Jen výdělek svůj uchopil
Zmizel stejně, jako přišel
Další týden ho nikdo nenašel