KAM TEN SPĚCH
utíkám
ne před něčím
ale někam
i když nevím kam
nezdrhám před tím
co stejně musím
to se jen tak ploužím
vždyť přece jasné je mi
že mě to stejně doběhne
nač tedy zbavovat se kvůli tomu sil
kam tedy tak zarputile
jak o život pořád běžím
tempem vražedným
jež zkracuje mi den
zrychlení stále zvětšuje se
snad chci cosi lapit
co když peláším ale za tím
čím naopak sám pak budu polapen
Praha, 2.4.2017
https://www.youtube.com/watch?v=5ooVESmKrjE
třeba pracovně mám přestávky mezi dalšími pacienty... trávím je tím, že přemýšlím a zhodnocuju v sobě dojmy... uvědomuju si... splachuju ze sebe negaci...
v životě jsem plž, nepospíchám, mně totiž potom toho dost uniká... a mně je to líto... :-)
ale někdo rád dělá tisíc věcí najednou a tak... na to si každý musí přijít... já to neumím... :-)
08.04.2017 01:03:21 | zelená víla
A já zas neumím opravdově zvolnit - tedy práci dokážu odkládat skvěle, až do té nejzazší možné chvíle, ale i při prokrastinaci se toho snažím stihnout co nejvíc dalšího, aby mi toho uniklo co nejmíň - přitom dobře vím, že za jeden život se toho dá stejně stihnout jen zoufale málo a Komenský měl s tím kvaltováním, dobrým leda tak pro hovada, nesporně pravdu... Třeba si z Tebe zkusím vzít příklad a jednou se mi to povede být aspoň občas plžem, to musí být moc fajn ;-))
08.04.2017 16:20:19 | Amonasr
mám pravidelné odpočívací
pondělní odpoledne
a jak tak odpočívám, vymyslím si další nové mety
co doběhnout bych chtěla
tak nevím, je horší doběhnuta sebou býti
či druhými nechati se doběhnout
snad ani jedno není zcela pochuti, Ti mi ;-)
03.04.2017 20:16:22 | Malá mořská víla
Díky za pěknou reakci, Gabrielo, a obdivuju Tě, že si dokážeš na takové zastavení udělat čas - taky bych se to jednou chtěl naučit... :-)
03.04.2017 20:29:19 | Amonasr