Vracím se domů

Dnes schoulím se - já človíček
životem znaven a ranami zbitý
Ještě vzpomínám na náruč maminky
bělavý vosk od svíček
bloudící škvírami dětské skříňky

Schoulím se do jámy, co náruč připomíná
Chvílemi teplo, chvíli je mi zima
Již tančí mi motýli, co strach všem nahání
Na víčkách jež netouží zřít další svítání

Chci ať smrt nebolí, kéž přijde kdykoli
Život sám byl jen bolestí s náznakem radosti
aby ses nezlomil docela, človíčku
když klesají ti kolena a tvář hrůzou doběla
vědomím, že smrtí to nekončí.

Jako když krájíš šunku od kosti
Snažíš se osladit svůj pohár hořkosti
Dotknout se hvězd, z dalekých cest
a zabít něhu takzvanou moudrostí
Co význam má jen pro prázdné nádoby

Tak už je to nabíledni,
pro někoho se dnes nerozední
človíček se vrátil domů tam
kde sám to dobře znám
kde mám svůj pokoj, stůl i skříňku
a taky přání pro maminku
plné krásných snů a slibů
co splníme si jenom tady
světě plném vášně krásy i zrady
a lidí co nevědí si rady
se životem…