Sebegramáž

 

Celé to mrzí až se zpožděním

začala jsem respektovat princip duševní vzdálenosti

ale tam vzadu v hlavě

mám na poličce vedle tvého v myšlenkách nakresleného aktu

odložené přání

aby mi tvá dcera

byla aspoň trochu podobná

 

nikdy bych neodešla

místo toho pozoruju strach

chová se jako lidi

to mě na něm děsí asi nejvíc

 

směje se až na druhý konec uší

kde nikdo nežije

dveře tam mají popraskané bubínky

a vzpomíná že v krvi melancholiků je cosi hořkého

 

trávím dlouhé hodiny vylízáváním soli z rán

a než se zeptáš

tak ano

sypu si ji tam po hrstech sama.