Do veršů snažím se vepsat ty pocity
Tak jak již mnozí dávno přede mnou
Lásky , jména jenž byly do srdce vryty
Vzpomínky které nikdy víc nestárnou
Na kus papíru perem od inkoustu
Pomalu slovo po slovu život dávám
Slovům která nemohu vypustit ze rtu
Snad jen žalostným poutníkem se stávám
Jenž putuje časem v objetí samoty
Trpké i sladké napokon toho všeho
Kdo může říci kde skončil ten sen a city
Kam zmizela si milá překrásná něho
Ve tvém objetí žil i umíral zároveň
Múzou která dávala mi tu krutou pravdu
Jsi mi vším a přesto kamarád tak zapomeň
Ale omlouvám se jen srdce mi káže kam půjdu
Kam mé nohy mě ponesou a kde je mé slunce
Cítím tu bolest tu díru která zžírá me nitro
To prázdno tam kde mělo býti srdce
Myslím na tebe když přijde nové jitro
S vlasy jako okvětní lístky sakury
Když vítala jsi mne mezi dveřmi
Mě blázna kterého trápily chmury
Chci ti říci alespoň ta slova chybíš mi
Omlouvám se za to že je to poněkud delší :) nevěděl jsem jak ji zakončit ...