Věčný déšť

Přijmeme bolest života jako květina

Klanící se pod kapkama deště

Život čirá fikce trhlin v naší hlavě 

Dokud nesejmeme ty kleště

 

Praskliny na srdci rozlámané útesy

Které v nás jdou dál v oblacích

Nasáklých pocity v nesnázích 

Kráčíc pod mokrými nebesy

 

Už není znát rozdíl mezi deštěm

A slzou s ním se mísící 

Zlomeni na kolenou kající 

Uvězněni do pomyslných stěn 

 

Déšť bubnuje do oken 

Píseň citů pohřební na rozloučení

V kaluži slz sebou mučeni

Čekat na spásu a nový den

 

NIc nebude jako dřív za časů úsměvů

Potoky odnáší to sebou do zapomnění 

Ať už nyní nebo tehdy nebyly jsme spokojeni

Zkoušíme znovu to samé deja vu