Až za mraky Maghellanovy
Až za mraky Maghellanovy
*
i v době, kdy básník selhává
a verše lásky zpívá zčásti falešně
i tehdy rád slyším tvůj hlas
a pozoruji tvář
jak se studený podzim
začne usazovat na vlasech
i tak
tvůj hlas mne umí
zpěvem skřivana
a zvukem potoka mezi kameny
vracet zpátky
do nezapomínám
je kruté
jak vzpomínky zvolna stárnou
lety blednou a mizí
v šedivé kulise
zablouděné paměti
až na věky
Komentáře (9)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
....přidávám se k Phil.....taky ráda čtu Tvé verše......Ji./úsměv/
a umíš tu nostalgii tak nějak živě,bez patosu....to se mi líbí...
13.12.2017 21:40:13 | jitoush
No, trochu patosu se snese, pokud je aspoň trochu na místě a není efektizovaný. Jinak mne to taky uráží, když nevhodně použitý vzbuzuje dojem něčeho, čím není. Uměním...
14.12.2017 11:45:08 | aravara
mám ráda Tvé básně... :)
12.12.2017 17:59:14 | Philogyny1
maslíš, že je ještě něco, čím bys mi udělala větší radost?
13.12.2017 15:10:27 | aravara
Já Ti to klidně zopakuju, ráda Tě čtu a víš, že je to pravda, vzpomeň si na mou dobrou paměť... :)
13.12.2017 15:40:41 | Philogyny1
Nepamatuju... já si nepamatuju ani co jsem měl k snídani... ale 78 let si pamatuju, jak mě strejda vyklopil z kočárku do potoka...
14.12.2017 11:41:35 | aravara
dlouhodobá paměť funguje spolehlivě, na tu druhou se vykašli, aspoň
máš čistou hlavu... :)
14.12.2017 11:43:53 | Philogyny1