Tak dobře je na světě

Jsi po smrti
příteli drahý
už nejsi
a duši máš vykradenou ...

Ani já
už nemám peří do vzletu
pelichám listím
a rozprávím jen s ozvěnou,
neboť jsem stromem
co koření v zahradě snění...

Jen dlaně mých dětí čekají,
kdy pro ně rozkvetu
plátky bělostnými,
křídly ptačími ...

Ještě naposledy zazářit srdcem
jako hvězdy
co v tmách hoří ...

Snad kdosi zavzpomíná,
že jsme byli jiskrou vína
než se věčné mlhy svléknou
v naší duši, vinětě
pro níž se příliš střízlivým
pít číši života zapovídá ...

Tak ještě jednou
na zdraví,
zas opijem se
ať láska a pábení
dál zakládají požáry na světě ...