K sobě

Je to jako procpat do lahve od rumu trojstěžník
I se všemi veslaři
Mokrými od potu
Který jim stéká
Po pažích
A vsakuje se do dřevěné podlahy

Sliby by se měly plnit
Nebo aspoň náznakem dlaně je poslat k uskutečnění

Bolestivě sevřený žaludek obavami
Nadávky drcené skrz zuby vystupující ze zaťaté čelisti
Světlovlasé imperátorky
Která už dávno ztratila všechny tituly i šarže z nárameníků
Ale snad ne soudnost

Nebojím se toho co přijde
Jen toho co se nemůže stát
Kvůli mně

Unesly tě proudy myšlenek
Jako mě tehdy voda v namrzlém potoce
Drtily ti tělo o kameny tak
Že ses nemohl vyškrábat na bezpečné místo
Jenže touha přežít je silnější než všechno
I když si to občas nemyslíš

Chtění tě obalí jako pavučiny v džungli
Kdy jich najednou máš plný obličej i ústa
A nemůžeš se jich zbavit
Stejně jako myšlenek
Na návrat
K sobě