Tehdy se mi udělalo mdlo
To se mi stává když moc pracuju
A pak jsi na mě někde z velké dálky
Někde ze svého místa kde jsi a já ne
Promluvil tichým hlasem
Zeptal ses víš proč? chránil jsem tě
moje přítomnost tě rozesmutňovala i když jsem se snažil
nemohl jsem žít s vědomím, že když jsem blízko bolím tě
a tak jsem ti dal svou nepřítomnost v domnění že pak
se třeba konečně
usměješ
Už chápu
A od té doby prsty s dlouhými nehty
Nadzvedávám vlastní koutky (občas se škrábnu do rtu a je to jako polibek od tebe)
Abych ti udělala radost
Zase
Stejně jako tehdy kdy jsem tě nechala jít
A neřekla ti nic
Protože jsem tě nechtěla poutat tou třetí věcí
Když sám jsi byl ještě dítě
Propustili jsme se v domnění
Že tak budeme šťastnější
To je legitimní důvod nevím jak ty
Já pořád ještě
Nejsem
Už ale občas cítím i vděčnost
Nejvíc za to nejtišší a nejhodnější dítě
Které se mi mohlo
nenarodit
Nevím, zda to byl cíl...ale po přečtení mi je nějak smutno...jako kdyby odešel někdo, s kým jsem byla ráda, zavřel za sebou dveře...tak to na mně působí.**ST**
12.03.2018 08:05:52 | Anděl
Cíl nebyl rozesmutnit tím někoho dalšího, ale pokud to na tebe zapůsobilo takhle, tak se umíš velmi dobře vcítit...Díky :).
13.03.2018 14:04:43 | Krysařka