Pod hladinou
Pod hladinou
měsíční svit
zachytil navigační kámen
za deštivých dnů
řeku tolik nebolel
zaseklý v okamžiku
nesl svoji vlastní tíhu
díval se očima řeky
celé věky…
dnes
řeka opadla
na jeho tělo
usedla sova
vnímal její drápy
se slastnou závratí
cítil se chtěný
příští chvíle
mu ji vzala
mávla křídly
odlétla….
sám
nečeká už na nikoho
jen snad
na déšť
až řeka skryje
jeho bolest
pocítí vděčnost
ze samoty
Komentáře (11)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
zajímavé, že by kámen měl duši?
08.05.2018 10:14:44 | Razer
..nevím, zda mají kameny duši...možná ano..ale myslím, že cítí bolest. proč by nemohl kámen něco cítit? ostatně, ak dalece jsm nešla..prostě. jsem se tak cítila.
08.05.2018 16:40:30 | Anděl
Četla jsem několikrát, krásná hluboká báseň a taky trochu smutná. :-)
06.05.2018 22:39:12 | Laika
Janičko! děkuji Ti....nebýt smutku, člověk by nevěděl, že je radost...a tu jsi mi právě udělala!
07.05.2018 18:17:07 | Anděl
Navigační kámen zhoupl srp Měsíce
jen déšť připomínal kdovíproč sovy
nebo snad samotu?
Zdá se mi, že vše je velmi relativní...
Jmenuju se totiž ...Věčnost
06.05.2018 21:07:26 | básněnka