Jak to nechat plavat

nenávidíš mě jako mě miluješ
a trávíš se mnou čas ve kterém se mnou hniješ a
v tom v čem žiješ se topíš a když už konečně
umíráš přijdou oni a vypustí z vany veškerou vodu





na východě



zapadlo slunce


ukradli slona

a taky zapomněli nakrmit jedno dítě
ale
nikdo dnes neumřel





duchové zásad obsáhlí v každé kapitole tvého
života tě drolí na kousky které se lepí
na kůži a milují se s tebou od soumraku
do úsvitu
a od východu říše do jejího zániku
na obloze plném černých hvězd






mezi námi



se už nic nestane


a kdyby přece něco ano


dnes nikdo neumře






arogancí vystavuješ své hradby a
plníš je pískem posměchu v žilách ti
koluje mogul a v plicích máš křik
svých dávno zapomenutých cílů
a cest
rozbíjíš mě jako mě stavíš a stojíš nade mnou
ve své typické póze padlého souhvězdí hada
vlečeš se za mnou jako
stín kterému neuteču






pod postelí



staré časopisy


mrtví brouci a taky

něco co za to kdysi stálo
ale už dávno neprší






tak tady musím být a v sobě se potit naříkat
rozpadat se a žít s vědomím že dál už to nepůjde
jen zpět a tam přece nechci
nenávidíš mě jako mě miluješ
a stravuješ můj čas jako rakovina ve které
si tolik libuješ
se mnou jsi šťastná ale já s tebou
ne
jsem
jaký
jsem
když
jsem
sám
sebou