Vrať se mi!

Jsem sám doma, ležím na zemi.

Hodiny skoro stojí, zdá se mi.

Ze země se zvedám a tiše šeptám.

Prosím vrať se mi!

Vím, že jsem tě zlobil, okousal ti nové boty.

Vázu ze stolu shodil a rozbil všechny kompoty..

Vzal jsem ti klíče a pod stůl se s nimi schoval, 

jak je hledáš jsem pak s radostí sledoval.

To jsou ty chvíle, kdy tě strašně štvu,

když nemáš náladu na moji hru.

Od první chvíle jsem se zamiloval

a celý život svůj nikdy nelitoval.

Bez tebe život svůj neumím si představit,

tak prosím .... bože vrať se mi!

Že tu občas pláču a dělám hluk, že se někdy chovám jako malý kluk.

To jenom, když jsi pryč tak se mi stýská,

to jenom na nebi mém strašně se blýská.

Tak sedím tu stále na zemi a tiše tě prosím ... vrať se mi!

Těším se až se vrátíš zpátky, až půjdeme spolu ven.

Tu slyším otevírat dveřní zámky, snad není to jenom můj sen?

Dveře se otevírají, vidím tě jak dovnitř vcházíš.

Srdce a tep se mi svírají, jen kdybys věděl jak mi strašně scházíš.

Chybí mi vzduch jak se zalykám blahem, 

ty jsi můj bůh, ty jsi mým pánem.