Tíha slibů

hroutil se jí svět
nic nešlo vrátit zpět
život ve svých rukou má
na něj stále vzpomíná
on je to pro co celou dobu žije
vždyť kvůli němu její srdce bije
už nemůže, naději ji vzal
a ten prstýnek co ji dal
nese tíhu jeho slibů
teď sama v ledovém klidu
náleží tichu bodají u srdce
vzdává to, dívá se na ruce
píše dopis a oči plní se jí solí
nikdo netuší, jak jí to bolí
sbohem a Miluji Tě v posledních slovech
bolest zní v kostelních zvonech
klečí za zemi studené
šeptá“ Však jednou budeme…“
proudy slz se valí z očí
ví, že teď její bolest skončí
na dlažbě leží ostří ze stříbra
dokonce kolem už zahlídala
černého anděla
přece to takhle nechtěla
čeká jen na její duši
venku zas prší, nikdo netuší
že to z nebe tečou slzy bílým andělům
jejím bývalým přátelům
zvedla dýku ze země
se slovy“Žij si sám, beze mě“
slaboučká bolest, teče jí krev
za dveřmi hlasy, nějaký řev
prstýnek s cinknutím náleží zemi

temný sen najednou zdá se mi…..