pod sukní

Žhavé chodníky vyhání z města k přeplněným břehům

vím že jsi jen tečka mezi mraky
na podzim jsi zmizel s ptactvem
a pak jsi ztratil cestu zpět


pod sukní s puntíky
už nečekám na tvoje ruce
trochu umazaný od smůly
co voní lesem

v bezvětří
se ticho ani nehne a těžkne
jakoby se usadilo na hrudi

nejsem bláznem
který ve skříni sedí a lomcuje sebou sem a tam

jenže někdy bych jím mohla být
to by se pak do mé hlavy vtěsnal celý svět
a pak

pak bych tě našla lásko hned