nepustím

byla hluboká noc
já běhal
po těch patrech
a vyrážel
jednotlivé dveře

slyšel jsem Tvůj pláč
volala jsi mě

musel jsem Tě ochránit

všechny místnosti
byly ale prázdné

věděl jsem
že tam někde jsi
rozčilený
mlátil jsem do zdí
a rozbíjel další dveře

až najednou

místnost plná dívek
ve Tvém věku

někdo vás rozděloval
a připravoval na cestu
byla to žena
vypadala, jako že ví víc
než my všichni dohromady

přiskočil jsem k Tobě
pevně Tě objal
a řekl: ,,neboj se
jsem tady,,

přitiskla ses ke mně
byla jsi celá od slz
a já věděl
že už Tě nikdy nepustím

otočil jsem se na ni
a zakřičel: ,,tuhle ne!,,

přešla k nám
a řekla: ,,o tom ty nerozhoduješ,,
sevřel jsem Tě ještě pevněji
a pokračoval: ,,já ji nepustím,,

stála
chvíli mlčela
a pak potichu
(aby to ostatní děvčata neslyšela)
řekla: ,,tohle
mi tu nemůžeš dělat,,
odpověděl jsem: ,,buďto oba
nebo nic,,

bylo vidět, že přemýšlí

toho si bohužel všimly
i ostatní dívky
a dvě se k nám rozeběhly: ,,my
chceme taky pryč!,,

smrt do nás strčila
a oba jsme začali padat
někam
hlubokým prostorem

třásla ses
a zatínala do mě prsty

držel jsem Tě ještě pevněji
a šeptal: ,,ať
se stane cokoliv
já tě nepustím…,,