PROLÍNÁNÍ

PROLÍNÁNÍ

 

 

prostupujeme se navzájem svými osudy

v nelineárně křížících se časech

tenoučké vrstvy našich životů

propichují občasné letokruhy odjinud

aby nás protkávaly do roztodivných pavučin světů

které pak v průvanech mizí bůhvíkam

a ulpívají někde na nárožích

než je setřese náhodný chodec

nebo ranní déšť

 

někdy se nám jejich zbytky vrací

z nečekaných stran

jako čímsi povědomé nitky

co nám připomenou že bývali jsme mladší

málem jsme na to zapomněli

letmý úsměv nám osvěží na chvíli tvář

třebas i konejšivým smutkem

 

udiveně se v tu chvíli rozhlížíme

komu

jak

a kam

mezitím běžel čas

jako bychom se snad my sami nezměnili

též sotva k poznání těm druhým

 

škrobíme úsměvy pro dekórum

ze všech a do všech stran

prolínáme se s vlastní minulostí

která se zdráhá pustit nás příliš hluboko zpět

tak přivíráme oči

sami nad sebou

když naše paměť nesahá ani po kotníky

zlomkového času

 

průniky jak natažené kšandy

nás všelijak napínají

a táhnou často až k překvapivým souvislostem

co rády se přetvařují za náhody

 

přitom to ony si nacházejí nás

ne my je

zatímco se nám zvolna rozpadá poločas

do bláhově nevyřčených nadějí

že snad sami sebe přežijem

 

 

 

Praha, 12.9.18

 

https://www.youtube.com/watch?v=rDyb_alTkMQ