Carpe Diem

Už mě vyčerpává nést tíhu Světa ve svých dlaní,
když jméno mé Atlas není.
Pocit šrapnelu zabodnutém ve své hrudi,
bez jizev 
s bolestí 
však bez krvácení



Všechny ty vzestupy
pády 



Do záhrobí



a pak zpátky


Křičet do prázdných chvil jež se nesou,
slova - co již mé srdce neunesou.
A ráno z pocitu -
že stále žijem,
pronést v tichu...



Carpe Diem