Tesknota pod oknem

Tesknota pod oknem

Něco je za oknem a dech se tají.
Podivné zvuky se ozývají.
Závěs se zvedá a neslyšně klesá zas,
kdes pod oknem tiše chroupá mráz.

Co to kruci hergot je?
Co mám čekat že se přižene?
Bude to nestvůra, či rudý ďas?
Či ninja jež vlastní černý pás?

Obličej zachmuřený se v okně zjevil.
Sám sebe jsem se ve skle zděsil.
Bože, co to se mnou je?
Proč se můj ret nesměje?

Teplý dech rosí moje brýle
nos pod nimi už neví čí je.
Oči neslouží, ale to přec neznamená,
že všude kolem je barva černá.

Pod oknem leží moje duše
a já, já jsem jen kost, maso a kůže.
Tak proč neskočím si ven
pro sebe sama, pod oknem?

Dolů je to pater pár,
kokám, pomalu omrzám.
Něco vevnitř do mě hučí:
„Tak skoč! Nebo umrznou ti uši!“

Už nakláním se, chybí jen kousek,
v tom křičí můj zdravý mozek:
„Copak jsi dědku cvok?
Nic nevyřeší tvůj zbrklý skok!“

Náhle jsem se začal smát.
Vždyť jsem mlád, nač umírat?
Tesknota pod oknem v mrazu tiše taje
a úsměv ve tvářích mi jen hraje.