Neznal svou oprýskanou tvář,
plíživá lživost zrcadel,
byla mu od počátku slepá,
pohmatem vrásky si pročítal,
s vírou svou poskládal na oltář
tisíce andělů bez křídel,
prý správný voják se neptá,
mrtvou tmu pokorně prospal.
Tělo měl uhnětlé z popela,
krev byla cizím hostem,
oděl ji dlaněmi do hlíny,
prý chybovat je prosté,
svědomí je píseň neznělá,
s domovem v kostech prý srostem,
válka má paže hrdiny.
Za padlé v modlitbách proste!
Srdce se drolilo na opuku,
v myšlenkách lihotvárný zmar
kreslil mu temná podkruží
pod stébly polámaných řas,
oběžnou drahou pro kulku,
tělo je pouhopouhý tvar,
který nám bez duše nesluší
a život má být dar.
.....život je dar....i když se občas duše s tělem "dohaduje"....
Jiří,krásné to máš....jako vždy.....ještě nikdy jsem nekomentovala v tuto hodinu...to se zrovna má duše s tělem pře.....ale asi mě ta Tvá báseň "přitáhla"....úsměv....Ji.
01.11.2018 00:35:07 | jitoush
duše je víno a my je přeléváme - aniž tušíme - do děravých džbánů neslyšících...NEŠŤ,RÉVA ZAS DOZRAJE..a hrnčíři bez ustání krouží nové nádoby ze syrové hlíny osudů ST* :-D*
31.10.2018 23:23:51 | Frr
říkal jste "cizí tvář" cizinče? padouch nebo hrdina my jsme jedna rodina... (pes: promiň krásný to máš) ST :-))
31.10.2018 08:25:37 | Iva Husárková