Poslední zklamání

Neřeknu ti "dík",
v srdci si ho uschovám,
aby loučení nebylo tak těžké,
než ze snu se probudím.

Střípky Tebe prší mi z očí,
buď se mnou vždy
a ukaž mi jak se stále smát,
i když konec se blíží.

Dobré ráno, šeptá stín,
probouzím se slepým splínem,
se slzami v očích po našem loučení,
je dobře, že mám proč podlehnout depresím.

Proč ten stín, co nás protkl oba dva
neodráží krásu hvězd jako láska
či klid mráčků plujících po větru.
... proč už vítr tvoje jméno nešeptá?

Tvoje střípky, co pršely mi z očí,
po tvářích mi stékají,
dokud budu mít sílu se smát,
vždy budeš v mém objetí
tak jak to bylo dřív.

Tak už neplač, byl to jen sen...