SVÝMI OKLIKAMI
SVÝMI OKLIKAMI
SVÝMI OKLIKAMI
vzali se vzájemně za slova
a přes ně do sebe zavěšeni
vydali se k ráji
slova však byla pružná jako guma
cestou se čím dál víc napínala
zvlášť na rozcestích kde chyběl ukazatel
až napětím jednou praskla
a nechala jít každého svým vlastním směrem
snad oba k ráji dojdou
možná se cestou zastaví i v Římě
kam přece dojde každý
kdo rád bere druhé za slovo
ráj i Řím jsou však příliš velké na to
aby se v nich neminuli ti
co se už jednou rozešli
jsou ale dost velké pro každého
kdo k nim doputuje
třebas i vlastními oklikami
a bez popraskaných slov
Praha, 23.11.2018
https://www.youtube.com/watch?v=ElSfBz8kreQ
Komentáře (14)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
... lítostivě ...
... nechám se po cestě i proclít ...
24.11.2018 06:37:48 | Marcella
I přes tu lítostivost jsi mě vtipně rozesmála - myslím, že život nás všechny občas na některých rozcestích důkladně proclívá... To je moc pěkná metafora... :-))
24.11.2018 10:09:37 | Amonasr
Jsem si kdoví proč představila prak...jo a taky jsem se třikrát rozešla a zase sešla...no jo, jen nevím zda pro dobro věci:-)
23.11.2018 18:02:44 | básněnka
:-D To bude tou napnutou gumou a tím, že jsi bojovnice .-)) Moje teta se brzy po svatbě rozvedla, aby se podruhé vdala až v pozdně důchodovém věku za stejného muže - vlastně se nikdy ani pořádně nerozešli, jen většinu života nežili spolu, pouze se pravidelně navštěvovali. Život naštěstí nebývá podle jedné šablony a všichni máme nějaké své vlastní libůstky... :-))
24.11.2018 10:05:51 | Amonasr